Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


1./Kedy začal úpadok USA? 2./ Sú pre Európu hrozbou teroristické útoky?

1./KEDY ZAČAL ÚPADOK USA? Nixon v Číne, tým to začalo... TASR 00:00 | 5.8.2011 | Erik Best. Začalo to už v júli roku 1971 v Kansas City, keď americký prezident Richard Nixon pred skupinou osôb zastávajúcich vedúce pozície v oznamovacích prostriedkoch vyhlásil, že jeho krajina vstupuje ako veľká civilizácia do fázy, kedy sa v nej objavujú dekadentné tendencie, ktoré ju nakoniec zničia. S odkazom na príklad starovekého Grécka a Ríma uviedol, že akonáhle veľké civilizácie začnú oplývať bohatstvom, stratia vôľu žiť a ďalej sa rozvíjať. Tiež predpovedal, že americká hegemónia bude počas nadchádzajúcich zhruba pätnásť rokov nahradená multipolárnym svetom, v ktorom sa Sovietsky zväz, západná Európa, Japonsko a Čína stanú vedúcimi mocnosťami. USA tesne odvrátili bankrot a začínajú šetriť. Keď prednášal tieto slová, bol jeho poradca pre národnú bezpečnosť Henry Kissinger na utajovanej ceste do Pekingu, kde mal za úlohu pripraviť pôdu pre prvú návštevu amerického prezidenta, ktorú Nixon oficiálne oznámil až o desať dní neskôr. Nixonova návšteva Pekingu rok nato viedla k otvoreniu "červenej Číny" a je všeobecne považovaná za jednu z najvýznamnejších udalostí v moderných dejinách Spojených štátov. Z opozičnej perspektívy možno Nixonovo otvorenie sa Číne považovať za jeden z najhorších momentov novodobej histórie USA vôbec. Spomínaná Nixonova návšteva uviedla do pohybu dlhý reťazec udalostí, ktoré priamo prispeli k tomu, že sa tento týždeň Spojené štáty ocitli na samom prahu národného bankrotu. V roku 1979, sedem rokov po Nixonova návšteve Pekingu, vstúpili USA do diplomatických vzťahov so svojím ideologickým nepriateľom Čínou a prerušili oficiálne väzby so svojím dlhodobým spojencom Taiwanom. Diplomatické vzťahy s Čínou nakoniec vyústili k rozsiahlemu transferu technológií zo Západu na Východ, k masívnemu rozkrádaniu amerického intelektuálneho vlastníctva, k nekonečnému zasielaniu lacného čínskeho tovaru do Štátov (vďaka čomu mnoho Američanov prišla o prácu), a v neposlednom rade samozrejme aj k ohromnej zadlženosti USA u Číny (a ďalších štátov). Všetky tieto výpožičky napomohli tomu, že Spojené štáty ešte veľa rokov žili v ilúzii, že nestrácajú nič zo svojho dominantného postavenia vo svete. Rýchly vzostup Číny v posledných štyridsiatich rokoch bol čiastočne výsledkom čínskeho odhodlania a plánovania, ale tiež výsledkom zmeny politiky Spojených štátov, o ktorú sa Nixon zasadil. Jednou zo zásadných príčin toho, že sa Nixonova predpoveď pádu USA stala sebenaplňujícím proroctvom, bola skutočnosť, že on sám spolu so svojimi nasledovníkmi urobili vopred premyslené kroky, vďaka ktorým k tejto situácii mohlo dôjsť. Kým viedli studenú vojnu proti Sovietskemu zväzu, nechávali svojmu ešte väčšiemu rivalovi, Číne, priestor, aby sa mohol rozvíjať a prosperovať. Nixonov prejav v Kansas City bol vo svojej dobe v podstate neznámy. Oproti tomu Barack Obama vo svojej prezidentskej funkcii robí otvorené vyhlásenie, ktoré celú záležitosť s Čínou posúvajú ešte ďalej. Napríklad zo záväzkov jadrového odzbrojenia, ktoré Obama urobil počas svojho príhovoru v Prahe v apríli 2009, bude v dlhodobej perspektíve Čína ťažiť oveľa viac, než Spojené štáty či Rusko. Niekoľko amerických komentátorov už s ohľadom na výšku dlhu Spojených štátov opatrne hovorí o konci západnej - a konkrétne americkej - civilizácie. Civilizácie sa stávajú veľkými tým, že sú schopné rozpoznať svoje národné záujmy a tie potom prostredníctvom vojenských, obchodných a sociálnych nástrojov neúnavne presadzovať. Americká ekonomika čaká na krach. V roku 1971, v ktorom Nixon predpovedal zánik americkej ríše, sa krajina nachádzala vo vojne, ktorú nemohla vyhrať, nieto ospravedlniť pred vlastnými občanmi. Hoci vojna vo Vietname mala poslúžiť ako presný príklad toho, čomu sa v budúcich rokoch vyhnúť, Spojené štáty od tej doby neustále vedú nevyhrateľné vojny. Dlhová kríza je zažehnaná, Obama oznámil dohodu. Sú to pozitívne atribúty židovsko-kresťanského myslenia - predovšetkým ohľad na druhých, čo ženie Spojené štáty do vojen. Je však chybou nerozpoznať moment, v ktorom sa tieto pozitívne aspekty západnej civilizácie premieňajú v negatívne sily, ktoré privádza Spojené štáty na pokraj priepasti. Zníženie úverového hodnotenia USA. Očakáva sa, že najvyšší predstavitelia USA, Kanady, Británie, Francúzska, Nemecka, Talianska a Japonska /G7/ budú rokovať o najnovšom vývoji dlhovej krízy. Už v predchádzajúci deň sa telefonicky spojili viacerí predstavitelia 20 najväčších ekonomík sveta - vyspelých aj rozvíjajúcich sa (G20), aby zabránili otrasom, ktoré neustupujú ani po Obamovom oznámení že kríza je zažehnaná, pretože dlhová kríza pretrváva. A práve kôli nej došlo k zníženiu aj úverového hodnotenia. USA sa teda ratingu nevyhli a je to od r. 1941 po prvý raz, čo ich takéto hodnotenie postihlo. 2./ HROZIA EURÓPE TERORISTICKÉ ÚTOKY? Pondělí, 18 Říjen 2010 14:43 Miro Suja Tisková zpráva z 15.10.2010. Prevzaté z CFP. "Nová zpráva od saúdskoarabských zpravodajských služeb naznačuje, že buňka Al-Kajdy na Arabském poloostrově je aktivní a jejím cílem je evropský kontinent, zejména Francie, " řekl v neděli v televizním rozhovoru Hortefeux. "Hrozba je reálná. Proto zůstáváme v pohotovosti," ujistil. Ve Francii od září platí druhý nejvyšší stupeň protiteroristické pohotovosti na pětibodové škále. Hortefeux připomněl, že Evropané dostali první varování od západních rozvědek už 9. září, další týden poté. Druhé varování upozorňovalo, že Al-Kajda se chystá vyslat do Evropy sebevražednou atentátnici. Krátce poté získaly rozvědky informace, které ukazovaly na to, že islamisté chtějí v Evropě zaútočit obdobným způsobem, jakým teroristé před dvěma lety uvrhli do chaosu indické město Bombaj. Napadá mě, že vždy, když bylo potřeba mediálně „pokrýt" nějakou nepříjemnou situaci, zprávu či desinformaci, neřkuli lež, jako například informace o falšování důkazů, jež posloužily k invazi do Iráku nebo informace o účasti firem, jež byly propojeny s členy americké vlády, na válkách, vždy se objevila v médiích jakási fiktivní hrozba teroristických útoků, ke kterým pak nikdy nedošlo. Nyní dva roky po vypuknutí největší finanční a ekonomické krize od konce 2. světové války nás tajné služby opět neustále varují před hrozbou teroristických útoků. Koordinátor EU v boji proti terorismu Gilles de Kerchove říká: Čelíme snaze Al-Kajdy uskutečnit silný útok. Teroristická síť je v Afghánistánu pod tlakem spojenců, a proto se bude snažit reagovat. Hrozby terorismu v EU jsou reálné...." Na umocnění těchto hrozeb Francie evakuovala Eifelovu věž, jednu železniční stanici v centru Paříže a stanici metra, což Elizejský palác ještě podepřel vyhlášeními, že hrozba atentátu se v posledních třiceti dnech zdvojnásobila. Evropské tiskové agentury pak informovaly, že hrozba atentátu vzrostla v průběhu posledního měsíce poté, co Francie prohlásila, že čelí největší hrozbě islámského terorismu za poslední roky. Evropský a americký tisk pak informoval, že atentáty na cíle v Evropě jsou organizovány z Pákistánu. Napětí dále vzrostlo poté, co francouzská vláda oznámila, že jedna osoba byla připravena k sebevražednému útoku v pařížském metru. Ani Londýn nezůstal pozadu a varoval, že riziko teroristického útoku je velmi vysoké. Britské ministerstvo zahraničí doporučilo Britům přijmout ty nejpřísnější bezpečnostní opatření proti možným teroristickým útokům při svých cestách do Francie a Německa. A jak to je doopravdy? Nechci samozřejmě banalizovat hrozby mezinárodního terorismu, ale na tyto zprávy je potřeba hledět i z jiné perspektivy. Všechna tato hysterická vyhlášení a varování totiž nebyla v ničem podpořena konkrétními fakty o možných teroristických útocích. Jinými slovy opět dochází k používání politického nástroje vyvolávání pocitu strachu za účelem kontroly mas. Vzkaz evropských vlád je jasný: občané zůstaňte ve svých domovech, nevycházejte ven, neshromažďujte se a vyhněte se rizikům. Nikdo neví, kde se objeví šílený muslimský sebevražedný fanatik a vyhodí se do vzduchu i s vámi. Když se však podíváme na tento obraz hrůzy, vyvolávaný vládami zemí EU a USA v kontextu současné prohlubující se finanční a ekonomické krize, která ani po dvou letech nemíří ke svému konci, tak musí být všem jasné, k čemu má vyvolávání hysterie strachu posloužit. Ani slavné recepty Mezinárodního měnového fondu již nezabírají, což MMF musel i veřejně přiznat. Nezaměstnanost narůstá, deficity veřejných financí se prohlubují a sociální nespokojenost doprovázená sociálními bouřemi roste ze dne na den již nejen v Řecku, ale i ve Francii, Španělsku, Portugalsku, Česku a dalších zemích. Místo řešení opravdových problémů přicházejí politici se snadnými a rychlými řešeními zástupných problémů. Trpělivost veřejnosti je testována na těch, jež se neumí, či nemůžou bránit. Na problémových, nepřizpůsobivých, barevných prostě jiných, kteří můžou za všechno zlé. Ve Francii našel N. Sarkozy rychle nepřítele v nefrancouzských Romech, které vyhání proti všem pravidlům o volném pohybu osob v EU ze země. Ještě před nimi to byli imigranti bez dokumentů ze severu Afriky. Tažení proti nelegálním převážně muslimským imigrantům pak pokračovalo i v Itálii, Holandsku, Dánsku, Švédsku, Švýcarsku, Anglii či Španělsku. I v Česku se politici vrhli jako supy na zdechlinu na zapáchající bezdomovce a nepřizpůsobivé, jenž jsou dle nich příčinou všeho zla v této zemi, neřkuli na této planetě. Už ani Německo nezůstává pozadu a na téma integrace cizinců rozpoutalo ostrou diskuzi. V německé populaci totiž roste přesvědčení, že islámská imigrace Německu více škodí, než přináší užitek. Dle nedávného průzkumu veřejného mínění si toto myslí již 65 % dotázaných Němců. Bylo by jen otázkou času, kdy by se v Německu tohoto tématu chytil nějaký extrémní politik a přetavil ho v reálnou politickou moc. Každý soudný člověk se proto musí ptát. Jsou Romové, bezdomovci, nepřizpůsobiví, cizinci či jinověrci, pravou příčinou problémů současné Evropy? To oni způsobili současnou krizi? Nebo slouží jen jako zástěrka k rozpoutání těch nejnižších vášní a pudů nenávisti ve společnosti zmítané nezaměstnaností, prohlubující se sociální nerovnosti, rostoucí chudoby a tudíž i frustrace lidí. Vlády se za účelem „zvládnutí" současné napjaté sociální situace, způsobené spekulativním, neregulovaným neoliberalismem uchylují k těm nejstarším a nejosvědčenějším nástrojům ovládání mas. Rozsévání všeobecného strachu z neexistujícího či fiktivního nepřítele a vyvolávání nenávisti mezi skupinami obyvatel. Dělení Evropanů na různé skupiny a vyvolávání vášní vůči těmto skupinám ve většinové společnosti, tudíž slouží jen k zakrytí jiných hlubších problémů? Nemůžu si pomoct, ale já nemám strach z teroristů, jinověrců či barevných, ale z toho, že historie se možná bude již brzy opakovat. Jisté paralely s nejsmutnějším a nejtemnějším obdobím lidské historie zde jsou. Prohlubující se ekonomická krize, vyvolávání vášní a nenávisti vůči jiným, nárůst rasismu a diskriminace no a v neposlední řadě vytváření strachu z fiktivního nepřítele...