Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Zasiahnu silňujúce protesty za Veľkou mlákou aj nás v Európe ešte väčšou silou...? 2./Strhli sochu býv. prezidenta R. Reagana

13.10.2011. Hnutí Occupy Wall Street zapouští kořeny v ulicích amerických měst /Daniel Veselý. Tento rok je přímo uhranut skutečným vzepnutím občanské společnosti na čtyřech kontinentech, počínaje Arabským jarem, které zažehl očistný a zároveň smrtící oheň mladého Tunisana a jehož plameny rozpoutaly ještě na jaře a v létě protestní tsunami v Řecku, Španělsku a Velké Británii, aby přinesly horké evropské léto. A nyní nadešel neméně žhavý Americký podzim. Ten jako by symbolicky zasáhl srdce ekonomického Predátora nedaleko od „Liberty Plaza“ v podobě hnutí Occupy Wall Street (OWS) a kruh jako by se uzavřel. Budeme moci po odeznění požáru, až na čtyřech kontinentech zbudou jen doutnající uhlíky moci hovořit o masové revoluci, jež nemá od konce 60. let obdoby? Lidé tak z celého světa protestují proti chamtivým politikům a finančníkům, organizují demonstrace, na kterých lidé vyjadřují svoje rozhořčení proti vládním škrtům a nemravnému chování velkých finančních magnátů. Protesty ze dne na den sílí proti finanční politice Wall Street a v podstatě proti celému Systému, který zvýhodňuje 1% americké populace a pauperizuje zbylých 99%, začaly již před měsícem, v září a to v samotném srdci „Velkého Jablka“, v metropoli, která je považována za Valhalu světového byznysu a finančnictví. Důvody k masově rozpoutané nevoli proti tvrdé ekonomické situaci a nerovnoměrnému sdílení bohatství v USA (Spojené státy jsou co se rovnosti příjmů týče ve stejné kategorii jako Rusko a Írán a daleko za vyspělými zeměmi v Evropě – pozn. aut.) skvěle to popsal nositel Nobelovy ceny za ekonomii profesor Joseph Stiglitz ve svém legendárním eseji. Není proto třeba se jimi dále ve světle neustále se řítících aktualit zabývat. „Infekční nákaza“ protestů a okupačních akcí se bleskově jako galvanizovaný had rozšířila po celé zemi a zasáhla ulice nyní už 847 amerických měst. K podpoře hnutí OWS se průběžně připojila řada odborových svazů, studenti, učitelé, ekologičtí aktivisté, váleční veteráni, odpůrci trestu smrti (kauza Troye Davise, který byl navzdory protestům z celého světa nedávno popraven, ačkoliv existovala obrovská pravděpodobnost, že byl nevinný), a dokonce aktivisté z Kolumbie, Jižní Koreje a Panamy. Ti zase protestují proti destruktivní politice „volného trhu“ mezi svými zeměmi a Spojenými státy. Ve světě, a to zejména v Kanadě a Evropě, se pořádají solidární mítinky na podporu činnosti OWS. Britští a francouzští aktivisté inspirovaní OWS mají 15. října v Londýně a Madridu uspořádat solidární protesty. Zajímavé jsou také reakce světových médií, jak je shrnula agentura Reuters. Íránská studentská zpravodajská agentura ISNA citovala jednoho vysokého představitele Revolučních gard, který se nechal slyšet, že „Američané se stále ve větším počtu rozhodli následovat cestu, již si zvolil arabský lid.“ Čínské noviny odsuzují americký politický systém, protože podle nich jím řízené sdělovací prostředky protesty bagatelizují. V Egyptě zakladatel a předák Hnutí 6. dubna Ahmed Maher konstatoval: „Před několika dny jsme viděli v New Yorku transparent, na němž bylo napsáno „Tady je náměstí Tahrír.“(…) Arabské jaro rozhodně inspirovalo výbuch protestů ve Spojených státech a Evropě.“ Španělská média věnovala hnutí OWS celodenní zpravodajství, nazvala jeho členy „Indignados in Manhattan“ (Revoltující na Manhattanu) a jedny levicové noviny napsaly, že se američtí demonstranti inspirovali jarními akcemi bezprizorné španělské mládeže. Státem řízené ruské televizní stanice se zaměřily na snímání davů a kladly důraz na revoltu proti hamižnosti korporací v duchu postsovětského vnímání dění v USA. Britský komentátor Giles Whittell v London Times upozornil na skutečnost, že „hnutí nemá pevnou agendu.“ Japonská mládežnická zpravodajská agentura poskytla slovo komunitní organizátorce Kalle Lasnové, která vyjádřila naději, že OWS bude v rebelantství inspirovat japonskou nezaměstnanou mládež. Některá periodika, kupříkladu Korea Herold, dokonce srovnávala dnešní protesty v USA s protesty hnutí za občanská práva a proti válce ve Vietnamu v 60. letech. Americká masmédia vesměs naopak činnost OWS ignorují, zesměšňují, či všemožně karikují jeho program a záměry. Důvod je nabíledni. Hnutí útočí na základy samotného Establishmentu, jehož jsou masmédia strážnými rafany. A české masové sdělovací prostředky? Škoda slov. Nejde přece o okupaci náměstí Nebeského klidu v Pekingu nebo Plaza de la Catedral v Havaně. V tomto ohledu je česká novinařina opět sto let za opicemi. Podporu OWS vyslovila řada levicových osobností, z nichž můžeme uvést Noama Chomskyho, Michaela Alberta, Slavoje Žižeka, Josepha Stiglitze, Toma Engelhardta, Paula Streeta, Ralpha Nadera, Roberta Naimana, Michaela Moora, reverenda Jesse Jacksona, ale i liberálního ekonoma a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana, jenž k hnutí z profesionálních důvodů chová jen vlažné sympatie. Dokonce i bankéř z Wall Street se nechal slyšet, že je potřeba zezdola změnit řadu věcí v systému, v němž sám žije a pracuje. Tento muž podrobil kritice mediální pokrytí celého dění okolo OWS, ono selektivní zjednodušování, především pak v režii zjevně retardované televizní stanice Fox News. Kanadská novinářka a dokumentaristka Naomi Kleinová, která se protestů účastní, k nim poznamenává: „Existují rozdíly mezi protesty proti Světové hospodářské organizaci (WTO) v Seattle v roce 1999, akcemi při zasedání MMF, G8 – a dneškem. Tyto summity byly přechodné a my jsme se té přechodnosti přizpůsobovali.(…) Naproti tomu si hnutí OWS zvolilo jeden pevný cíl. A nestanovilo si žádný konečný termín. To je moudré. Jedině tehdy, když zůstanete na jednom místě, můžete zapustit kořeny.“ Kleinová dále píše, že v době protestů proti krátkodobým a mobilním summitům WTO, MMF atd. byl kapitalismus na vrcholu ekonomického boomu. Stoly se prohýbaly, nezaměstnanost byla nízká a média byla opilá horentními gážemi a zlatým věkem neoliberalismu. Nyní je však situace úplně odlišná. Uvědomme si, že 46 milionů Američanů žije v chudobě, nezaměstnanost je dvojciferná, miliony lidí přišly o střechu nad hlavou a miliony jiných o zaměstnání. Dalším milionům byly sníženy zaměstnanecké benefity a penze. Výhledově se ekonomická situace těžko postaví na nohy, počet lidí žijících v chudobě bude podle Brookings institutu stoupat, a to navzdory liberálními médii vyzvedávanému plánu Obamovy vlády ohledně vytvoření nových pracovních míst, jenž je ale kritiky brán jako nedostatečný pro stimulaci porouchané ekonomiky. Revoluční optimismus Naomi Kleinové sdílejí ale i další levicové osobnosti. Tady nejde o několikadenní krátkodobý tábor lidu, jak poznamenává aktivista a novinář David Swanson: „Očekáváme, že přijdou další lidé, stačí si vzít spací pytle a ubytování je zadarmo. Stačí, abyste s námi spolupracovali při nátlaku na Kongres, Bílý dům, K Street, Pentagon a na všechny lobbyisty a vydřiduchy – za mír a spravedlnost. Nabízíme zdarma potraviny, pití, můžete se zúčastnit různých školení a seminářů, jsou tu k dispozici stany.(…) Všechno je tu naše, a tak to také zůstane.“ Na rozdíl od masových protestů proti politice Wall Street z minulého roku, všeobecné shromáždění OWS zformulovalo vlastní deklaraci. Podle jejích tvůrců budou v brzké době následovat ještě tři další prohlášení: 1) Deklarace požadavků 2) Principy solidarity 3) Dokumentace potřebná k vytvoření vlastní demokratické okupační skupiny. Organizátor všeobecného shromáždění Justin Wedes k drobným úspěchům hnutí poznamenává: „Všeobecné shromáždění je otevřený, horizontální proces, který nemá žádné lídry a v jehož rámci formujeme rozhodnutí, požadavky a akční plány, s jejichž pomocí chceme v naší zemi učinit změnu. Jde nám o to, abychom dosáhli uspokojivého názorového konsenzu. Snažíme se společně dospět k rozhodnutím, která by alespoň nějakým způsobem vyhovovala všem. Takže jde o neustálý proces, k němuž se může vyjádřit co nejvíce lidí. Každý večer pořádáme shromáždění o několika tisících lidí.(…) Dále se v rámci hnutí snažíme vytvořit nezávislé sdělovací prostředky – Indymedia Center, které zahrnuje živé vysílání. Nikdy jsme se nechtěli spoléhat na mejnstrým.“ Wedes také uvedl, že okupující mají problém s newyorskou policií, jejíž činnost negativně dopadá i na místní prodejce. Podle něj policie znemožňuje vyjádřit svobodně názory protestujících a existují zde dokonce i snahy hnutí umlčet. Avšak o policejním násilí spáchaném na mírumilovných demonstrantech se toho ve spojitosti s OWS na úkor zásadnějších informací napsalo dost. Akce hnutí na sebe navazují v rychlém sledu. V úterý 12. října se několik stovek lidí snažilo zabránit senátorům v práci. Během šarvátek s policisty došlo k zatýkání několika protestujících, zatímco tito provolávali hesla typu: „Prezident by měl být zatčen, kongresmani by měli být zatčeni, Boeing a Lockheed Martin by měl zatčeny….“ Týž den se v New Yorku asi 500 sympatizantů OWS vydalo k luxusním příbytkům několika vlivných miliardářů: mediálního magnáta Ruperta Murdocha, sponzora hnutí Tea Party Davida Kocha nebo výkonného ředitele investiční banky JPMorgan, která newyorské policii darovala miliony dolarů, aby mohla zpacifikovat protesty OWS, Jamie Dimona atd., aby byli po zásluze zdaněni. Na 17. listopadu se plánuje zatím největší mobilizace OWS pod praporem American Dream Movement. Mělo by jít o největší protesty od těch, které se uskutečnily proti válce v Iráku před osmi lety, kdy do ulic měst na celém světě vyšlo až 10 milionů lidí. Bohužel není příliš reálné, že by v brzké době mohlo hnutí získat nutnou politickou podporu, tak jako se to podařilo příznivcům ultrakonzervativní Tea Party. Navíc by stěží získalo záštitu Demokratické strany, která má problémy sama sebou. Nicméně z toho primárně nelze vinit samotné hnutí, uvědomíme-li, že americký mediální mejnstrým je silně provázán s politickými a ekonomickými špičkami země, jež přirozeně sledují naprosto odlišné zájmy. Další závažná skutečnost spočívá v tom, že finančníkům z Wall Street jsou masové protesty prostě fuk. Protestující totiž nepocházejí z řad jejich zákazníků ani ze zákazníků jejich zákazníků a bankéři se sklenicí šampaňského v ruce nad hněvem ulice maximálně ohrnují nos. Někteří kritikové na pravici předčasně tvrdí, že boj proti bankám je sisyfovským snažením; žijeme totiž v době, kde je existence bank pro chod společnosti žádanou nutností. Finančnictví je podle těchto kritiků i přes krizi ve Spojených státech nadále atraktivním a vyhledávaným zdrojem obživy a značným dílem se podílí na HDP. Přes nemalé pochybnosti panující okolo občanského aktivismu OWS z „Main Street“, stojíme možná u zrodu nového fenoménu. Občanská hnutí ve Spojených státech od 70. let vegetovala v hlubokém zimním spánku. Teprve po útocích z 11. září se začal vytvářet alespoň symbolický odpor zaměřený proti oklešťování občanských svobod v zemi a imperiálním válkám. Zvolení Baracka Obamy prezidentem ale toužebnou změnu nepřineslo, spíše naopak. Prezident Obama nerušeně pokračuje v kurzu, jenž vytýčil George W. Bush a v některých směrech ho v negativním slova smyslu překonává. Americký podzim je stále v plenkách, i když – jak se zdá – začíná zapouštět kořeny a přinášet konkrétní výsledky. 2./ Vandali v kalifornskom meste Newport Beach pravdepodobne pomocou reťaze strhli z podstavca sochu bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana. Informovala dnes o tom tlačová agentúra AP. Bronzovú sochu v životnej veľkosti v hodnote 60.000 dolárov páchatelia zrejme chceli predať do šrotu, alebo nemali radi 40. prezidenta Spojených štátov, povedal policajný seržant Kirk Jacobi. Sochu umiestnenú v parku našli strhnutú v nedeľu v skorých ranných hodinách. Podľa vyšetrovateľov vandali asi použili reťaz a snažili sa skulptúru odtiahnuť pomocou dodávky či iného vozidla. Nikto nebol zatknutý. Pracovníci mesta teraz dielo nechali odviezť kvôli oprave. Sochu odhalili 9. októbra v rámci celoročných osláv 100. výročia Reaganovho narodenia. Zdroj: TASR